Tak to jsem já... :o)

 Jsem úplně normální ženská, která má doma partnera se dvěma dětmi. Chodím každý den do práce a každý den po práci se vláčim s taškama plných jídla. Poslední dobou se k mým pravidelným nákupům přidalo i očekávání, co že vlastně z toho nákupu doma vůbec vznikne :o) Mému partnerovi byla po několika letech nevysvětlitelných průjmů diagnostikováná alergie na lepek a tam to všechno začalo. Jako první se dostavil výkřik "PANE BOŽE CO JÁ VLASTNĚ BUDU VAŘIT, VŠICHNI JSME V HÁJI  A UŽ SE NORMÁLNĚ NENAJÍME !!!" :o)) Pak jsem vychladla a začala s průzkumem, co mi vlastně prodejci mohou nabídnout. V podstatě jsem zjistila, že toho moc není a to málo co jsem našla bylo mnohdy nepoživatelné. Z výrazu mého partnera jsem mnohokrát vyčetla, že ho snad chci otrávit...nechtěla jsem....ikdyž?! :o) No prostě nechtěla, ale jen jsem neuměla pracovat s bezlepkovými potravinami. Čas běžel a já pomalu začala zjištovat, že není mouka jako mouka a že není potravina jako potravina. Pekla jsem jednu bábovku pro děti a druhou zvlášť pro partnera....nemusím vyprávět, jak vedle sebe ty dvě bábovky vypadaly....každý kdo kdy začínal péct bezlepkově si to umí živě představit. Kolikrát jsem z trouby vytáhla krásnou bábovku a ani jsem nestačila mrknout a mrcha klesla. Místo mazance jsem měla frisbíčko (létající talíř) a takhle to bylo pořád. Pak jsem se jednoho dne naštvala a vrhla se do toho po hlavě a výsledky toho vrhání, se vám tady budu snažit předvést.....

Dneska už peču pro radost a baví mě neustále vymýšlení nových receptů a nejvíc mě těší, že moje "bezlepkové sladkůstky" po mě vyžaduje nejen rodina, ale i přátelé, kamarádi a jejich kamarádi kamarádů, kteří ani bezlepkovou dietu držet nemusí.....